O mně
Můj příběh
Vzdělání a kurzy
2010 - 2014: titul Bc., obor Biologie, Přírodovědecká fakulta, UJEP
2014 - 2016: titul Mgr., obor Biologie, Přírodovědecká fakulta, UJEP
9-11/2025: kurz Kraniosakrální terapie I+II - Zdeňka Ocelíková
9/2025: Modul I - Cvičení na uvolnění stresu a napětí
1/2026: Modul II - Cvičení na uvolnění stresu a napětí
6/2026: Modul III - Cvičení na uvolnění stresu a napětí
Jmenuji se Hana Papíková a odjakživa jsem měla ráda přírodu a zajímala se o přírodní metody léčby. Když jsem se po gymnáziu rozhodovala, kam bude směřovat moje cesta, zvolila jsem si studium biologie na přírodovědecké fakultě, které jsem úspěšně dokončila magisterským titulem. Po vysoké škole jsem rok pracovala v administrativě a následných 7 let jsem působila v obchodní sféře. Můj perfekcionismus, přehnaná zodpovědnost, přemíra povinností a zběsilé pracovní tempo si v roce 2023 vybralo svou daň v podobě syndromu vyhoření. A tak na dlouhé měsíce začalo zatím nejtěžší období mého života. Naštěstí však nejsem člověk, který by vše jen tak vzdal, a tak jsem posbírala poslední zbytky svých sil a začala hledat možnosti, jak se co nejdříve zotavit. Vzhledem k tomu, že se chronický stres podepsal mimo mé psychiky také značně na mém fyzickém těle, usoudila jsem, že bude třeba pracovat hlavně s ním. Kromě pravidelných psychoterapií, dechových cvičení, malby obrazů či procházek do přírody jsem postupně začala zkoušet různé alternativní metody léčby a načítat informace týkající se vlivu psychiky na fyzické zdraví. Dosavadní zdravotní režim jsem postupně doplnila o cvičení na stimulaci bloudivého nervu, cvičení na uvolnění stresu a napětí, a nakonec kraniosakrální terapii. Zmíněné metody mi velmi pomáhaly a tak jsem dospěla k závěru, že by bylo třeba je předávat i dalším lidem. V roce 2025 jsem si udělala kurz Kraniosakrální terapie I+II a nastoupila do výcviku Cvičení na uvolnění stresu a napětí, které bych ráda nabízela svým klientům od příštího roku po jeho závěrečné certifikaci. Svůj příběh jsem se rozhodla s vámi sdílet, protože by mohl podpořit někoho, kdo právě prožívá podobně těžké období. Protože já už dnes vím, že syndrom vyhoření pro mě nebyl jen utrpením, ale také darem, díky kterému jsem dnes přesně tam, kde mám být :-) Pomáhat ostatním lidem mě totiž vždy naplňovalo a dávalo mému životu smysl.